CZK /EUR
Klouby jsou odolné. Ale nejsou nezničitelné. A protože jejich poškození přichází pomalu a tiše, většina lidí přijde na problém až ve chvíli, kdy bolest začne omezovat každodenní život – ranní vstávání, chůzi do schodů nebo prostě jen pohodlné sezení.
Přesně o tom je tento díl. O tom, co se uvnitř kloubu děje, když věci začnou jít špatně.
Artróza postihuje v České republice přes 1,2 milionu lidí a je nejrozšířenějším kloubním onemocněním vůbec. Jde o degenerativní proces, při kterém se postupně opotřebovává kloubní chrupavka – ta hladká, pružná vrstva, která za normálních okolností zajišťuje plynulý pohyb a tlumí nárazy. Jakmile se chrupavka ztenčí nebo poškodí, kosti se začnou třít o sebe. Vzniká bolest, zánět a postupná deformace kloubu.
Nejčastěji jsou postižena kolena, kyčle, ruce a páteř – tedy klouby, které nesou největší zátěž nebo jsou nejvíce využívány. Artróza ale není jen nemoc seniorů. Čím dál častěji se objevuje u lidí ve středním věku, zejména u těch, kteří dlouhodobě přetěžují klouby jednostrannou zátěží, nebo naopak vedou sedavý životní styl a klouby jim chybí přiměřený pohyb.
Největší záludnost artrózy spočívá v tom, co jsme zmínili už v prvním díle: chrupavka nemá nervy. Nedokáže vás varovat, že se něco děje. Bolest přichází až ve chvíli, kdy je poškození již výrazné a kloub začne reagovat zánětem okolních tkání. Do té doby se nic neděje – nebo přesněji, nic necítíte.
Typické příznaky, které by vás měly upozornit:
Revmatoidní artritida je jiný příběh. Zatímco artróza je mechanické opotřebení, revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění – imunitní systém se z dosud ne zcela objasněných důvodů obrátí proti vlastním kloubním tkáním. Způsobuje chronický zánět, bolest, otoky a bez léčby postupnou destrukci kloubu.
Jedno z charakteristických rysů revmatoidní artritidy je symetrie. Pokud začne bolet kloub na levé ruce, brzy se přidá i pravá strana. Postihuje nejčastěji drobné klouby rukou a nohou, ale může zasáhnout i větší klouby – kolena, ramena nebo kyčle.
Na rozdíl od artrózy se revmatoidní artritida objevuje i u mladých lidí a žen ji postihuje přibližně třikrát častěji než muže. Léčba je dnes výrazně účinnější než dříve – moderní biologická léčiva dokážou zpomalit průběh onemocnění a zachovat kvalitu života – ale včasná diagnóza je klíčová.
Sportovci znají kloubní problémy z úplně jiného úhlu. Jejich klouby nezřídka selžou ne kvůli pomalému opotřebení, ale kvůli jednorázovému přetížení nebo nešťastnému pohybu. Nejčastější zranění, která ortopedi řeší, zahrnují:
Společný jmenovatel většiny sportovních zranění? Buď nedostatečná příprava a zahřátí, nebo přeskočená regenerace. Tělo snese hodně – ale potřebuje čas se zotavit.
Stárnutí kloubů je nevyhnutelný proces, ale jeho tempo je z velké části ve vašich rukou. S věkem se synoviální tekutina zahušťuje a ubývá, chrupavka se ztenčuje, vazy ztrácejí pružnost a svaly, které klouby stabilizují, slábnou. Výsledkem je ranní ztuhlost, omezený rozsah pohybu a větší náchylnost ke zranění i při běžných aktivitách.
Jenže věk sám o sobě není jediný faktor. Výzkumy opakovaně ukazují, že aktivní lidé s přiměřenou tělesnou hmotností mají klouby biologicky mladší o 10 až 15 let oproti svým vrstevníkům se sedavým životním stylem. Jinými slovy – to, jak se ke kloubům chováte dnes, rozhoduje o tom, jak se budete pohybovat za dvacet let.
Opotřebení kloubů není náhoda. Ve většině případů za ním stojí kombinace faktorů, z nichž mnohé lze ovlivnit:
V posledním díle se zaměříme na to nejdůležitější: jak klouby aktivně chránit, co jim skutečně pomáhá – a jak zůstat v pohybu co nejdéle.
1. díl: Jak fungují klouby
3. díl: Jak pečovat o klouby